Ceny nemovitostí, jak už nájemních bytů či bytů na prodej v České republice neustále rostou. Ostatní státy nejsou výjimkou, ale jak je na tom Česká republika v porovnáním s dalšími zeměmi?
Server Bloomberg se na tuto otázku zaměřil také a ve své analýze sledoval realitní trh 30ti členských a kandidátských zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), které seřadil podle toho, jak moc jsou tamní nemovitosti nadhodnocené.
Sledováno bylo pět hlavních ukazatelů: poměr ceny nemovitostí vůči měsíčním nájmům, poměr ceny k příjmům, reálný a nominální meziroční růst cen a meziroční růst úvěrů.
Česko se v této analýze dostalo na přední příčky. V celkovém porovnání skončilo jako druhé a na první příčku se dostal Nový Zéland. Na třetím místě pak skončilo Maďarsko.
Ceny nemovitostí se zvýšily o 26 procent oproti loňskému roku. Tento údaj vyplývá od společnosti CEIC data zabývající se analýzou dat. Rozdíl mezi příjmem průměrného občana a cenami nemovitostí v zemi je nyní jeden z největších v Evropské unii, což oprávněně vyvolává vážné obavy z realitní bubliny.
V zemích s předraženými nemovitostmi hrozí, že současný růst úrokových sazeb zatíží domácnosti s hypotékami a zhorší perspektivy pro ekonomický růst. Z analýzy vyplývá, že ze všech sledovaných zemí má Česko druhý nejvyšší nárůst úrokových sazeb. Česká národní banka se touto rostoucí úrokovou sazbou zabývá a již od druhé poloviny loňského roku a snaží se brzdit inflaci, která letos v květnu v meziročním vyjádření vyšplhala až na neuvěřitelných šestnáct procent. Loňský rok byl přitom rekordní. Češi si od bank na bydlení napůjčovali 540 miliard korun a meziroční nárůst tak dosáhl 69 procent.
Od první příčky tohoto průzkumu nás dělí Nový Zéland, kde ceny nemovitostí v loňském roce vzrostly o třicet procent. V tomto případě analytici očekávají, že realitní bublina Novozélandského trhu letos splaskne a ceny nemovitostí mohou tedy poklesnout o nějakých deset procent.
V devatenácti členských zemích OECD, včetně Česka, je poměr ceny nájemních bytů a příjmů aktuálně vyšší než před finanční krizí v roce 2008. To může znamenat jediné – nadhodnocení ceny, které neodpovídají situaci v ekonomice. Zároveň bychom se, ale neměli obávat hrozícího scénáře z poslední krize, kdy v USA po prasknutí realitní bubliny, následoval rychlý pád cen nemovitostí a následná stagnace. Banky zpřísnily své podmínky k dosažení hypotéky a úspory domácností jsou stále silné. Proto i tato rostoucí situace nemusí být hned fatální.
